Obraz černobílé fotografie je tvořen částečkami kovového stříbra, které je možno změnit na jejich barevné sloučeniny. Chemikálie obsahující síru vytvářejí ve všeobecnosti hnědý sirník stříbrný, jehož odstín ovlivňují další látky tónovací lázně. Tak vznikne široká paleta, od červenohnědé po nafialovělou.Jiným mechanismem působí zlato, nebo platina, které stříbro v obraze přímo nahrazují.

​

Největší barevné proměny však přichází s červenou krevní solí, což je chemicky ferrikyanid draselný. Ten rozpouští stříbro za vzniku železito- stříbrného komplexu a umožňuje jeho reakci s dalšími kovy.

​

Tak soli železa dávají modrou, soli mědi červenou, chromu a vanadu s olovem žlutou. Zelená vzniká souběžným tónováním na modro a žluto. I tady lze výsledný tón ovlivnit složením roztoku. U mědi se pohybujeme od měďnatě červené až po třešňově červenou, zelenou lze posouvat od modrozelené ke žlutozelené změnou pH. Výhodou tónování je, že vznikají anorganické pigmenty které jsou stálé na světle.

​

Další technikou je takzvané moření – proces, kdy se původní obraz převede do bezbarvé podoby a znovu zviditelní pomocí organických barviv. Pro červenou se používá safranin nebo fuchsin, pro zelenou malachitová nebo metylénová zeleň. Z širokého výběru barviv lze jmenovat např. auramin, toluidinovou modř nebo krystalovou violeť. Vzhledem k tomu, že barviva se dají mísit, můžeme tak dosáhnout téměř všech myslitelných odstínů.

​

Janoušek nepracuje pouze v temné komoře, je zároveň i malířem. Pomocí štětce, redispera a speciální plastické gumy obraz ručně upravuje. Vytváří barevné plochy, zesiluje linie, zdůrazňuje detaily. Jeho přístup připomíná dávné kopisty, pracující s camerou obscurou. Jen místo tužky používá chemii.