• Google+ - White Circle
  • Facebook - White Circle

ŽIVOT POD PSA II

Potřebuje svět druhý díl knížky Život pod psa? Jistěže ano. Potřebuje ho rozhodně víc než druhý díl knihy Háčkování pro pokročilé, nebo pamětí kdejakého labilního politika. Proto druhý díl bude, ať se vám to líbí nebo ne. A to ještě letos.

Předně redakční rada změnila sídlo. Z restaurace Sokool na Vinohradech ho přesouváme do restaurace Gulliver ve Vršovicích. A pokud se mi podaří zbylé členy rady ukecat, přesuneme se do kavárny Ňáký kafé v Nuslích, která má přeci jen poněkud více inspirativní prostředí a je tam méně zahulíno. A hlavně tam nechodí místní burani čumět na fotbal. Jinak rekakční rada zůstává nezměněna. Veronika, Martin a Robert. Nikoho dalšího do party nechceme, protože si vystačíme sami. Už takhle sejít se ve třech je dost velký problém.

 

První díl obsahoval několik povídek, které dost lidí doslova rozbrečelo. A ti z toho kupodivu vůbec neměli radost. Protože nechceme lidi štvát (má to špatný vliv na prodeje a tak vůbec), tak jsme se rozhodli, že díl druhý pojmeme uvolněněji a přátelštěji. Bude obsahovat radikálně úplně moc snížené množství patosu, smutku a tragiky.

 

To můžeme doložit i tím, že jedním z autorů, jehož příspěvek v 2. díle najdete, bude autor jednoho ze současných otcovských bestsellerů Deníček moderního fotra. Což je vážně skvělá věc, kterou nelze doporučit upjatým matkám a babičkám. Nicméně Čeněk, což je hlavní hrdina — a zároveň i hlavní syn výše zmíněného moderního fotra — je fakt bourák. Deníček si určitě kupte a nezapomeňte ho přečíst. Už má taky druhý díl. Naladí vás na to, co můžete v druhém dílě života pod psa očekávat.

 

Robert Lubena, který svůj smysl pro humor skrývá za komisním výrazem úspěšného televizního scénáristy, přislíbil konečně dokončit povídku, kterou původně zamýšlel pro díl první, ale za rok a půl příprav ji prostě nestihnul napsat tak, aby měla alespoň začátek a prostředek.

 

Stejně tak Ivan Remiaš přislíbil povídku již do prvního dílu. Dokázal se před námi skrývat déle než rok. Pak byl dopaden a kupodivu dobrovolně nám předal fejetonek se spíše gastronomickým podtextem.

 

Ani Veronika nezklamala a dodala téměř hotový námět bizarního dramatu o psovi s vojenským výcvikem, který hravě zvládá rozborku a sborku střelné zbraně, umí uvařit vejce natvrdo, ovládat kapesní svítilnu a mimochodem dokáže i mluvit. Povídka je to náročná. Zvláště pak když přihlédneme ke skutečnosti, že se zakládá tak trochu na pravdě a že zmíněný pes získal svůj vojenský výcvik kdesi v nekonečných stepích Kazachstánu.

 

Na poněkud vážnější, pravda až dojímavé téma je povídka od Ebru. Ebru žije v Istanbulu, kde pracuje jako produkční a věnuje se divadlu. DIvadlo ji vyneslo už nějaké to ocenění. Práce produkční jen vrásky. Ebru nám napsala povídku o řeckém psovi z Řecka. Ten pes se jmenuje Loukanidos (což je mimochodem i název salámu) a stal se hrdinou během nedávných nepokojích ve výše zmíněné zemi.

 

Další autorka Lucie se záhadným způsobem převtělila do role chodníku a svůj příspěvek napsala z pohledu... chodníku. Nebojte, nejedná se o exprerimentální nihilismus, ale o chytrou legraci.

 

Další Lucie (tedy vlastně Lucia) si vystřihla klasický povídkový žánr z bolševického Ruska prosáklého vodkou a beznadějí.

 

Autora Partie poražených, Karla, jsme ukecali na povídku z druhé strany. Ne barikády, ale Onoho světa. Velmi příjemná duchařina.

 

Martin dovalil povídku o zbytečném shánění psí boudy pro psa Metuzaléma. Situační humor. Klasika.

 

Jak vidno, druhý díl se pozvolna, a především zvesela rodí.

M.

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now