• Google+ - White Circle
  • Facebook - White Circle

ŽIVOT POD PSA 2. díl

Potřebuje svět druhý díl knížky Život pod psa? Jistěže ano. Potřebuje ho rozhodně víc než druhý díl knihy „Háčkování pro pokročilé,“ nebo pamětí kdejakého nablblého politika. Proto druhý díl bude. Ať se vám to líbí nebo ne. 

750_wide.jpg

Předně redakční rada změnila sídlo. Z restaurace Sokool na Vinohradech ho přesouváme do restaurace Gulliver ve Vršovicích. A pokud se mi podaří zbylé členy rady ukecat, přesuneme se do kavárny Ňáký kafé v Nuslích, která má přeci jen poněkud více inspirativní prostředí. A hlavně tam nechodí místní burani čumět na fotbal. Jinak redakční rada zůstává nezměněna. Veronika, Martin a Robert. Nikoho dalšího do party nechceme, protože si vystačíme sami. Už takhle sejít se ve třech je dost velký problém.

 

První díl obsahoval několik povídek, které dost lidí doslova rozbrečelo. A ti z toho kupodivu vůbec neměli radost. Protože nechceme lidi štvát (má to špatný vliv na prodeje a tak vůbec), tak jsme se rozhodli, že díl druhý pojmeme uvolněněji a přátelštěji.

 

To můžeme doložit i tím, že jedním z autorů, jehož příspěvek v 2. díle najdete, je autor jednoho ze současných otcovských bestsellerů Dominik Landsman – Deníček moderního fotra. Což je vážně skvělá věc, kterou nelze doporučit upjatým matkám a babičkám. Nicméně Čeněk, což je hlavní hrdina — a zároveň i hlavní syn výše zmíněného moderního fotra — je fakt bourák.

 

Robert Lubena, který svůj smysl pro humor skrývá za komisním výrazem úspěšného televizního scénáristy, přislíbil konečně dokončit povídku, kterou původně zamýšlel pro díl první. Ale za rok a půl příprav ji prostě nestihl napsat tak, aby měla alespoň začátek a prostředek. Už dopsal.

 

Stejně tak Ivan Remiaš přislíbil povídku již do prvního dílu. Dokázal se před námi skrývat déle než rok. Pak byl dopaden a kupodivu dobrovolně nám předal fejetonek se spíše gastronomickým podtextem.

 

Ani Veronika Matyášová nezklamala a dodala téměř hotový námět bizarního dramatu o psovi s vojenským výcvikem, který hravě zvládá rozborku a sborku střelné zbraně, umí uvařit vejce natvrdo, ovládat kapesní svítilnu a mimochodem dokáže i mluvit. Povídka je to náročná. Zvláště pak když přihlédneme ke skutečnosti, že se zakládá tak trochu na pravdě a že zmíněný pes získal svůj vojenský výcvik kdesi v nekonečných stepích Kazachstánu.

 

Na poněkud vážnější, pravda až dojímavé téma je povídka od Ebru. Ebru žije v Istanbulu, kde pracuje jako produkční a věnuje se divadlu. Divadlo ji vyneslo už nějaké to ocenění. Práce produkční jen vrásky. Ebru nám napsala povídku o řeckém psovi z Řecka. Ten pes se jmenuje Loukanidos (což je mimochodem i název salámu) a stal se hrdinou během nepokojů ve výše zmíněné zemi, které si možná pamatujeme i z našich zpráv.

 

Další autorka Lucie se záhadným způsobem převtělila do role chodníku a svůj příspěvek napsala z pohledu... chodníku. Nebojte, nejedná se o experimentální nihilismus, ale o chytrou legraci.

 

Další Lucie (tedy vlastně Lucia) Heverová si vystřihla klasický povídkový žánr z bolševického Ruska prosáklého vodkou a beznadějí.

 

Autora Partie poražených, Karla Smejkala, jsme ukecali na povídku z druhé strany. Ne barikády, ale Onoho světa. Velmi příjemná duchařina.

Zuzana Horká přiložila ruku k dílu opět hantecem psanou povídkou, která je naprostou klasikou jejího stylu.

 

Martin Hobrland dovalil povídku o zbytečném shánění psí boudy pro psa Metuzaléma. Situační humor. Klasika.

Jiří Strádal, autor Korupce po 3. pivu, přidal povídku z Letohrádku Hvězda. Z vlastní zkušenosti, jak říká.

Filip Čermák vyškrábl z šuplíku povídku o rozmazleném šlechticovi, kterou aktualizoval, a poskytl k vydání.

Petr a Veronika se v závěrečné povídce rozloučili s jejich věrným parťákem Badym. Francouzském buldočkovi, který byl součástí jejich životů... dokud nepřestal být.

Za kolektiv všech autorů, Martin.

Virga.png
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now